Tady bych vám chtěla popsat můj osud, který mě potkal
Na jaře roku 2008 se mi stala nemilá věc, při venčení v parku mě podjeli nožky a uklouzla jsem a natáhla jsem si kolínka.Nemohla jsem vůbec chodit strašně mě to bolelo a naříkala jsem. Panička na nic nečekala a hned sme jeli na veterinu, kde mi píchli něco na bolest a hned mě objednali na operaci- diagnoza byla: přetržený kolenní vaz na levé noze a na pravé natržený.Panička se zhrozila a začala plakat,že už nebudu pes jaký jsem prý byla.Po ujištění, že všechno bude dobrý, jsme jeli domu a já dostala hladovku do druhého dne před operací.Odpoledne druhý den jsme vyrazili já stále kulhala, byla to bolest jak čert. Vešli sme do ordinace a já dostala strašný strach, začala jsem se třást, protože jsem nevěděla co bude, ještě že tam se mnou byla má panička s páníčkem.Něco mi dali do žíly a mě se chtělo strašně moc spát.A pak nevím už nic, na posledy co si pamatuju byly uplakané paničky oči.Když jsem se probudila bylo mi strašně špatně, motali se mi nohy všechno se se mnou točilo.Panička mě naložila do auta a jela jsem domu. Tam mě dali na gauč a nechali odpočívat.Bylo mi hrozně, chvilkama se mi chtělo spát, chvilkama zase jsem chtěla běhat.Celou noc to bylo stejné jednou tak a pak zase tak.Když jsem se druhý den z toho tak něják dostala noha bolela a já skákala po třech, sice mi panička dávala léky na bolest ale mě to jaksi nepomáhalo, když jsem jela na kotrolu, pan doktor řekl že to chvíli potrvá než se to srovná. Tak sme čekali ale pořád nic a už to byly skoro 2 měsíce a já skákala po třech tak sme zajeli znova na veterinu , kde řekl pan doktor, že musím znova na operaci. Panička začala plakat a já nevěděla proč mi je zase tak najednou ospale.Když jsem se probudila najednou noha poslouchala a já konečně mohla zase běhat po čtyřech jupí!! No a do dnes běhám zasej jako dřív.Sice se prý musím šetřit, a beru tabletky ale co hlavně že mě je už dobře.A co ta druhá noha? Zatím mě poslouchá a já jsem ráda, nechtěla bych toto zase znova postoupit.
Fotky ve fotoalbu